piatok, 12. februára 2016

Politické požiadavky homosexuálov verzus sloboda svedomia cukrárov 0:1

Alebo ako politická korektnosť zaviedla na Slovensku cenzúru. Skutočnú cenzúru.

V roku 2014 sa v írskom Belfaste začal príbeh rodiny McArthurovcov prevádzkujúcich rodinnú pekáreň, vďaka ktorému sa táto nie príliš extrovertná rodina a ich pekáreň Ashers Baking Company stali svetoznámymi. No nie tak, ako si mnohí drobní živnostníci želajú.


Ashers Baking Co 1, BAKERS SHOPS, 19 Royal Avenue, Belfast

O zápornú reklamu sa postarali homosexuálni provokatéri.
V máji 2014 LGBT-aktivista Gareth Lee sa rozhodol osláviť Medzinárodný deň boja proti homofóbii netradičným spôsobom - cielenou provokáciou s právnymi dôsledkami. V zmieňovanom obchode s pekárenskými výrobkami si objednal tortu s nápisom "Podpora homosexuálnych manželstiev". Pán Lee si objednal za 36.50 £ produkt s nápisom a obrázkom "Sesame Street charaktery Bert a Ernie a logom nátlakovej organizácie "Queerspace". Queerspace je - podľa vlastnej definície - dobrovoľnícka organizácia koordinujúca aktivity a akcie komunity LGBT s cieľom vlastného zviditeľnenia. Ako inak - pôsobí rovnako v Belfaste. 

Pekáreň objednávku prijala, no po konzultácii s riaditeľom firmy Danielom táto od objednávky odstúpila a zákazníkovi peniaze vrátila. Ako dôvod firma uviedla, že objednávku nemôže prijať pre výhradu vo svedomí - z náboženských dôvodov. Pán Lee následne podal na cukráreň a pekáreň Ashers Baking Company žalobu s finančným krytím Komisie pre rodovú rovnosť.

V marci 2015 sa koná súdne pojednávanie.
V máji toho istého roku - 2015 - sudca vynesie rozsudok a firma je povinná zaplatiť odškodné v prepočte 690 eur plus náklady právneho konania. Denník Pravda o prípade napísal 19.05.2015, citujem:
Lee dal prípad na súd, kde tvrdil, že sa cítil byť ponížený.  Majiteľ naopak vyhlásil, že cukráreň je jeho súkromným vlastníctvom a že upečie tortu každému, ale nie s nápisom, ktorý odporuje Biblii.
Súd: Majiteľ nemôže takto prejavovať vierovyznanie
Sudkyňa Isobel Brownlieová však argumenty cukrárne odmietla s tým, že ide o podnik a nie o náboženskú skupinu. Preto majiteľ, aj keď má právo na slobodu vierovyznania, nemôže ho takýmto spôsobom preukazovať. Ak by dala za pravdu majiteľovi, znamenalo by to podľa nej, že náboženské presvedčenie by mohlo diktovať podobu zákonov.

Nadšený povyk ľavice treba vnímať v kontexte s nedávno konajúcim sa referendom o rodine, ktoré napriek miliónovej účasti hlasujúcich bolo zmarené masívnou antikampaňou aj nezmyselne vysokou požiadavkou účasti hlasujúcich v referende. Za mediálnu manipuláciu a cenzúru v predreferendovej kampani dostala šéfredaktorka denníka Pravda Nora Slišková  ocenenie Humanista roka 2015  od spolku bývalých komunistov, eštébákov a sympatizantov marxistických ideológií potláčajúcich ľudské práva - združenia svetských humanistov - o.z.Prometheus. (tu a tu)

Mienkotvorné média kultúry smrti oslavovali víťazstvo práva nad zdravým rozumom. Už vtedy sa však vynárali logické špekulácie, či na základe toho rozsudku bude musieť cukráreň zákazníkovi vyhotoviť tortu s akýmkoľvek nápisom. Napríklad či bude musieť neonacistovi upiecť tortu s hákovým krížom alebo gej-pekár homofóbovi s hanlivým nápisom na adresu homosexuálov. Ako by reagovali stúpenci ľudských práv, ak by moslim chcel tortu od židovského pekára s napisom "holokaust bol detail v dejinách" alebo moslimská pekáreň by musela upiecť tortu s karikatúrou Mohameda? Ľudská fantázia dokáže vytvoriť bezpočet hanobiacich textov len preto, aby vyskúšala mantinely práva.
Vráťme sa však k príbehu rodiny McArthurovcov. Sudca odsúdil firmu na zaplatenie odškodného homosexuálnemu provokatérovi a zaplatenie súdnych trov. V zdôvodnení uviedol, že pekáreň sa odmietnutím objednávky Garetha Lee dopustila diskriminácie na základe sexuálnej orientácie a politického presvedčenia. V októbri roku 2015 Daniel McArthur oznámil svoje rozhodnutie sa odvolať a vo februári sa konalo ďaľšie súdne odvolacie pojednávanie.



Jedným zo svetoznámych LGBT aktivistov podporujúcich právne konanie voči pekárni Ashers Baking Company bol aj Peter Tatchell. Tento sympatický šesťdesiatnik pochádza z Austrálie a toho času žije v Británii. V týždni pred odvolacím súdnym pojednávaním s rodinou McArthur však zmenil názor a vyslovil ľútosť nad dôsledkami celého prípadu. Peter Tatchell považuje celú provokáciu za dobre mierenú ranu do homofóbie, no prípad zašiel právne priďaleko. Priamo vyhlasuje: Zmenil som názor!
Peter Tatchell spočiatku podporoval tvrdenia Garetha Lee a prejavoval nadšenie nad verdiktom súdu. No s odstupom času zaujal k veci opačné stanovisko motivované obranou slobody prejavu. V pondelkovom vydani Guardien Peter Tatchell uviedol, že mu rovnako ako obrana práv homosexuálov leží na srdci aj sloboda svedomia, presvedčenia a vierovyznania. Súd podľa neho neprávom odsúdil pekára... LGBT aktivista verí, že pekáreň konala na základe práva na náboženskú slobodu a nie z politického fanatizmu, ako uviedlo rozhodnutie súdu. Podľa Tatchella tak došlo k znepokojujúcemu precedensu. Severoírske zákony by podľa neho nikdy nemali nútiť ľudí podporovať politické myšlienky, s ktorými nesúhlasia. Ide podľa neho o porušenie slobody, ak sú ľudia nútení konať podľa takých politických myšlienok.



Náročky som si prešiel naše slávne "slobodné" médiá, či o prípade zmeny postoja svetoznámeho bojovníka za ľudské práva, nielen za nadpráva homosexuálov, priniesli nejakú zmienku. Nenašiel som ani správičku, ani zmienku. Niet v žiadnom ani čiarky. Ani v denníku N nieto ani toho povestného mäkkého "ň". Načo sú nám médiá, ktoré manipulujú a zavádzajú? Na čo je nám Inštitút ľudských práv prehliadajúci porušovanie ľudských práv, ktorého hlavným poslaním je vyberať od občanov peniaze z daní na nimi dotovaný pokec na internete? Jediným médiom, ktoré zachraňuje česť slovenskému spravodajstvu, sa tak stalo Rádio Lumen. O kauze a zmene postoja mienkotvorného LGBT aktivistu Petra Tatchella informovalo už 04.02.2016.


Nakoniec ako zaujímavosť uvediem príklad dôsledkov štvavých kampaní v médiách. Na Google profile firmy je 52 recenzií. Všetky sú recenziami kladnými. Až na pár fanatických homosexuálov snažiacich sa firmu zdiskreditovať pre svetonázorové postoje majiteľov.


Peter Tatchell sa na svojom blogu venuje širokému spektru dodržiavania ľudských práv a tak som predpokladal, že nájdem aj jeho vlastný text k prípadu pekárne rodiny McArhur. Veru som ho našiel:
http://www.petertatchell.net/lgbt_rights/homophobia/ive-changed-my-mind-on-gay-cake-row-here-s-why.htm


Ďaľšie zdroje:
http://www.belfasttelegraph.co.uk/news/northern-ireland/ashers-gay-cake-court-case-couple-say-they-have-done-nothing-wrong-34412588.html
http://www.dailymail.co.uk/news/article-3427354/Tatchell-backs-bakers-gay-cake-appeal-Campaigner-says-changed-mind-firm-broke-anti-discrimination-laws-wants-defend-freedom-religion.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Peter_Tatchell

pondelok, 11. januára 2016

Nezmyselná cenzúra na Vybrali.sme.sk

Jedným zo znakov totality je potláčanie slobody prejavu. Portál Sme aj Denník N sú ikonami porušovania slobody prejavu na Slovensku. Šéfredaktorka Pravdy dokonca za túto cenzúru a obmedzovanie vyjadrenia slobodného názoru dokonca dostala cenu Humanista roka - akože inak, od spoločnosti bývalých eštébakov a komunistických pohrobkov, Prometheus, o.z..
Predkladám vám PrtSc ako dôkaz takejto cenzúry na Vybrali.sme.sk:




článok zo služby vybrali.sme.sk záhadne zmizol...

Evropská unie sponzoruje islamizaci Evropy. Připravuje imigraci 56 milionů muslimů

Evropská unie sponzoruje islamizaci Evropy. Připravuje imigraci 56 milionů muslimů

Autor: Benjamin Kuras | Publikováno: 31.3.2010 | Rubrika: Islám
Ilustrace
Evropská Unie právě zahájila postupnou imigraci 56 milionů severoafrických muslimů, v onom slavném „společném řízení migračních toků a tlaků“ nastoleném Lisabonskou smlouvou. Projekt se jmenuje „Euro-Mediterranean Partnership“ (též „barcelonský proces“ a „Unie pro Středomoří“) a v byrokratických útrobách EU se s vyloučením veřejnosti připravuje už patnáct let. V hlavních evropských médiích se poprvé objevil 11. října 2008 ve zprávě britského deníku The Daily Express. Číslici 56 milionů Express vyštrachal ve zprávě statistického úřadu EU zvaného Eurostat, která ji uvedla jako odhad počtu imigrantů potřebných na vyrovnání demografického úbytku v celé Evropě mezi roky 2010 a 2050. Aby bylo z čeho živit rostoucí počty evropských důchodců. 
Takovýto odhad však vychází z předpokladu, že všichni imigranti budou pracovat a platit daně. Ten je už dnes mírně řečeno teoretický, protože v některých evropských zemích imigrace přestala být čistým ekonomickým přínosem a stala se zátěží, jak nezaměstnanost v imigrantských komunitách několikanásobně převýšila míru nezaměstnanosti domorodců. Následkem krize a růstu nezaměstnanosti se pak trochu ztlumila rétorika propagátorů projektu. Mezi ty nejhlasitější patří francouzský prezident Sarkozy, který s nástupem francouzského prezidenství v červenci 2008 prohlásil: „Ze Středozemí uděláme oblast míru a vybudujeme ji tak, jak jsme vybudovali EU.“ Krize a růst nezaměstnanosti v témže roce však Sarkozymu znemožnily projekt dát do chodu už do konce 2008, jak zamýšlel. Jednu chvíli dokonce kolovaly dohady, že se od projektu upustilo.
A pak najednou uprostřed roku 2009 zjistili Dánové, že projekt běží na plnou páru, se spoluprací dánské vlády, tajně, bez informování veřejnosti, s absolutním mlčením médií. Že na to z celé Evropy přišli zrovna (a jen) Dánové, bylo díky několika jejich aktivním občanským organizacím, jednou z nichž je SIOE (Stop Islamisation Of Europe). Ta koncem května uspořádala o Euro-středomořském projektu v budově parlamentu konferenci, která s použitím oficiálních internetových dokumentů EU předložila důkazy, že „Euro-Med“ pokročil k vytváření nové „Velké-EU“ v hranicích podobných Římskému impériu. Vedle sedmadvaceti zemí Evropských zahrnuje i šestnáct severoafrických a blízkovýchodních. Má dva společné prezidenty, jednoho „severního“ druhého „jižního“. V době květnové konference SIOE jimi byli Sarkozi a Mubarak.    
Promítané dokumenty EU na konferenci SIEO potvrzovaly, že už od letošního roku, ale naplno v roce 2012 má v „Euro-Medu“ fungovat volný pohyb zboží a osob. Jiné dokumenty počítaly s oněmi citovanými 56 miliony muslimů a tím praktickou islamizací Evropy. Pozvání na konferenci nepřijal nikdo z vládních politiků ani šéfredaktorů, kterým konference chtěla položit otázku, proč tyto informace veřejnosti zamlčují. Dánský premiér odmítl odpovědět na dva dopisy žádající vysvětlení, proč vláda občanům třináct let existenci projektu zamlčuje. Několik nevládních poslanců, kteří přišli, o projektu „Euro-Med“ také zjevně nic nevěděli a zažili na konferenci informační šok. Pozvaný americký islamolog profesor Bill Warner přednesl historické důkazy, že islám se nikdy nevzdává a nepřizpůsobuje, nýbrž vždy usiluje o nadvládu. A že tudíž „Euro-Med“ směřuje k definitivnímu konci západní civilizace v Evropě během jedné generace.
Konference SIOE představila základ projektu, jímž je „Euro-Mediterranean Declaration“ z barcelonské konference v listopadu 1995. Podepsaly ji všechny tehdejší členské státy EU plus Maroko, Alžírsko, Tunisko, Egypt, Jordánsko, Palestinská správa, Sýrie, Libanon, Turecko a Izrael. Lisabonskou smlouvou její platnost přešla automaticky i na nové členy EU. Deklarace se zavazuje zavést od roku 2010 politické partnerství, kulturní partnerství, volný obchod, ekonomickou integraci, volný pohyb a zvýšený rozpočet finanční pomoci partnerským islámským zemím. Jakou pozici bude v dnešní zostřené situaci mít Izrael, je v této chvíli nejasné, podepisoval to krátce poté, co si Arafat s Peresem potřásali rukama a ještě než se svět dověděl o nějakém Hamasu.  
Na základě Barcelonské deklarace postupně vznikly desítky specifických institucí a projektů, které (většinou z rozpočtu EU) „Euro-Med“ splétají a proplétají, prakticky ve všech oborech: energie, průmysl, obchod, turismus, vědecký výzkum, telekomunikace, informatika, regionální infrastruktura, doprava, životní prostředí. V popředí stojí koordinační činnosti kulturní, vzdělávací a mediální.
Jednou z nejdůležitějších a nejaktivnějších institucí „Euro-Medu“ je vzdělávací nadace Anna Lindh Foundation, kterou v roce 2005 společně založily Arabská liga, EU a UNESCO. Její kulturní politikou, jak ji vysvětlil tehdejší šéf Traugott Schoeffhalter, je „útočit na stereotypy, předsudky a ignoranci a měnit každodenní žurnalistiku“ tak, aby prosazovala „mezikulturní porozumění“. Rozvíjet „mezikulturní dovednosti novinářů, školáků a umělců, řídit výstavy a kulturní produkce a školit učitele, aby jejich učení bylo multikulturní.“ Ovlivňovat školní osnovy, aby se staly multikulturní přepracováním učebnic a vzdělávacích pomůcek“. K tomuto účelu EU uzavřelo smlouvu o spolupráci s islámskou vzdělávací, vědeckou a kulturní organizací ISESCO, jejímž vyhlášeným programem je šířit islámské myšlení a životní styl v celém světě. V Dánsku v roce 2006 uspořádala šestitýdenní islámský festival.
Nelze této kampani upřít úspěch: jen Itálie odhaduje, že na islám v uplynulém desetiletí konvertovalo nejméně čtvrt (podle některých pramenů až půl) milionu mladých Italů. Žádná reciproční propagace křesťanské kultury v islámských zemích ze zdrojů EU neprobíhá, je to tažení jednosměrné.
Otázku, proč se žádné zprávy o „Euro-Med“ neobjevují v hlavích médiích, se konference pokusila zodpovědět informací o průběhu semináře pracovníků médií s činiteli EU na téma „rasismus, xenofobie a média“ ve Vídni v květnu 2006. Ten po konstatování, že standardy zpravodajství a odpovědností médií zdaleka nejsou uspokojivé, ujistil, že EU nehodlá média cenzurovat či regulovat, nýbrž že všechno raději ponechá „seberegulaci prostřednictvím profesních organizací“. Slovy komisařky pro „vnější vztahy a evropskou sousedskou politiku“ Benity Ferrero Waldnerové je to proto, že „svoboda projevu je centrální mezi hodnotami a tradicemi Evropy“, ale „její zachování závisí na odpovědném chování jednotlivců“. Logické: svobodu zachová ten, kdo se jí dobrovolně vzdá.
Konference SIOE konstatovala, že taková odpovědná seberegulace už zjevně v Dánsku funguje dokonale, neboť se na ni nedostavil nikdo z hlavních médií – ani vysvětlit, proč o „Euro-Medu“ média neinformují, ani o konferenci informovat veřejnost. Ani jí se tedy nepodařilo protrhnout mediální zatmění, třebaže dva týdny po ní přišlo další potvrzení od Evropské komise ve sdělení Evropskému parlamentu z 10.6. 2009:
„Byla dohodnuta společná agenda pro usnadnění integrace do evropských společností. Byla také ustavena partnerství s neunijními zeměmi, aby se otázky migrace mohly řídit harmonicky. V roce 2006 bylo v Unii registrováno 18,3 milionu neunijních občanů. Dá se očekávat, že migrační tlaky budou sílit. Je to následkem populačního růstu a chudoby v mnoha zemích jejich původu a stárnutím populace Evropy. Mezi lety 2008 a 2060 poklesne počet lidí pracovního věku o 50 milionů.“ A ty chce EU doplnit z islámských zemí.
Ale mediální zatmění trvá. Musely je až z Ameriky natrhnout Washington Times, když si 30. prosince troufly ocitovat Wildersovo varování: „Jsme teď svědky hlubokých proměn, které navždy změní osud Evropy a odešlou celý kontinent do, slovy Ronalda Reagana, tisíciletého temna.“
A někdo z našich politiků, kteří nás tak nadšeně do Lisabonské smlouvy táhli, nám už pomalu dluží upozornění, kdy ty partnerské migrační toky dotečou k nám a jak si s nimi máme poradit.

Vyšlo v týdeníku Euro

OPRAVA:

V článku je omylem uveden odhadovaný počet čtvrt milionu italských konvertitů na islám. Toto je ve skutečnosti odhad počtu italských občanů islámského vyznání (tedy včetně občanů imigrantského původu). Celkový počet muslimů legálně sídlících v Itálii je asi 1,5 milionu. Za tutu chybu se omlouvám. Benjamin Kuras

(Prevzaté z Euportalu pre Vybrali.sme.sk - pôvodná adresa je pre službu Vybrali.sme.sk blokovaná)

pondelok, 4. januára 2016

Chmelár o Erdoganovi a Kiskovi

Pred necelým rokom Chmelár podrobil správanie nášho prezidenta Kisku a jeho vyjadrenia o Erdoganovi ako priateľovi ostrej kritike. S odstupom času treba uznať, že Chmelárove hodnotenie nášho prezidenta bolo vizionárske. Dnes už môžeme len konštatovať, že Kiska je horší prezident ako Gašparovič. 


Srdečné privítanie tureckého prezidenta Recepa Erdogana na Slovensku je najlepším príkladom dvojtvárnej až pokryteckej zahraničnej politiky Andreja Kisku. Prezident Erdogan len tri dni pred príchodom do Bratislavy presadil v parlamente zákon, ktorý umožňuje tvrdšie zásahy voči demonštrantom, vrátane ostrej streľby. Strieľanie do neozbrojených ľudí si už raz vyskúšal, pred dvoma rokmi krvavo rozohnal protivládne demonštrácie a vtedajší zásah polície si vyžiadal niekoľko mŕtvych a tisícky zranených. V Erdoganových väzniciach je viac novinárov ako v Číne a Iráne. Pred troma mesiacmi podnikla turecká polícia rozsiahlu raziu v opozičných médiách, pričom zatkla šéfov dvoch mediálnych skupín, šéfredaktora denníka Zaman, jedného z najčítanejších novín v Turecku, a ďalších niekoľko novinárov. Na kritiku Európskej únie Erdogan odpovedal, že to boli ľudia, ktorí sa usilovali o jeho zvrhnutie. Jeho posadnutosť nepriateľmi je až paranoidná, Erdogan často vyhlasuje, že médiá, políciu a súdy ovládli teroristi. Dal zablokovať Twitter, Youtube, odobral licenciu opozičnej televízii. Všetko s odôvodnením, že tieto médiá sú „zhubné“ a ohrozujú bezpečnosť v krajine. Za svojho úhlavného nepriateľa považuje umierneného klerika Fetullaha Gülena, ktorého zbožňujú milióny ľudí. Gülen vo svojich kázňach podporoval demokraciu a uprednostňoval dialóg pred násilím, svoju úctu mu vyjadril pápež, grécky pravoslávny patriarcha i hlavný rabín sefardských Židov. Erdogan na neho vydal zatykač, uväznil mnohých jeho stúpencov a Gülen bol nútený emigrovať. Napriek tomu, že svojich odporcov nazýva turecký prezident teroristami, je to on, kto vyzbrojuje islamistov v Sýrii a nepriamo stál pri zrode Islamského štátu. Má povesť skorumpovaného politika, je napojený na oligarchov a desiatky policajtov, ktorí vyšetrovali jeho blízkych, dal pozatvárať. Brutálne potláča práva Kurdov a neváha pod zámienkou bezpečnosti krajiny bombardovať aj okolité štáty.
Ak ste však včera počuli prezidenta Kisku, museli ste nadobudnúť dojem, že sa stretol s niekým iným. Povedal, že sú nielen partneri, ale aj priatelia. Ocenil pokrok, ktorý Turecko dosiahlo pri napĺňaní kritérií vstupu do EÚ, hoci ľudskoprávne organizácie sa dlhodobo zhodujú na tom, že Ankara sa vydala presne opačným smerom. A čo je už naozaj vrcholom politickej perverzity, vyzdvihol Turecko ako ostrov stability a prosperity na Blízkom východe, ako štít voči hrozbám pre našu bezpečnosť – to Turecko, ktoré pod silnejúcim vplyvom islamistov rozohráva nebezpečnú dvojtvárnu hru... Rovnako prisľúbil pomoc pri vybudovaní pamätníka tureckým vojakom, ktorí padli na našom území počas prvej svetovej vojny.
Paralel medzi prezidentom Putinom a Erdoganom by sme našli viac než dosť. Lenže kým Andrej Kiska jedného odsudzuje, druhého vychvaľuje, kým jedného považuje za nepriateľa, druhého za priateľa, kým jedného označuje za našu hrozbu, druhého za štít pre našu bezpečnosť. Tak ako je dnes už jasné, že minuloročný ostentatívny odchod Andreja Kisku z osláv 70. výročia Karpatsko-duklianskej operácie hneď po ohlásení príhovoru ruského veľvyslanca bol neúctivou provokáciou – rovnako je jasné, že politika, ktorú si nechá slovenský prezident diktovať od svojich poradcov nie je založená na demokratických hodnotách, ale antiruských pudoch, nie je založená na medzinárodnom práve, ale latentnom šovinizme. Prezident Kiska urobil včera zreteľnú politickú nadprácu, ktorá signalizovala, že to, čo nám vadí na Rusku, nie je to, že je autokratické, ale to, že je to Rusko.


(pôvodný link na Facebook systém služby Vybrali.sme.sk nekaceptoval)